Agamčí zprávičky

Barevný týden nám přinesl radost a duhově prozářil naši školu. Děti nadšeně pracovaly každý nový den. Věnovali jsme se malování suchými pastely, temperovými barvami, omalovánkám, lepení a samozřejmě pohádce o tom, jak smutný by byl svět, který by nezdobily pestré barvy. Připomněli jsme si barvy duhy a ta se zanedlouho ukázala na nebeské klenbě jako na zavolanou. Naučili jsme se také novou báseň Tiše, děti doprovázenou pohybovým ztvárněním. V tomto týdnu jsme také popřáli k narozeninám dvěma princeznám a společně si vychutnali slavnostní občerstvení.
  Hana Strnadlová Pastorková

Barvy nejsou jen červená, modrá, oranžová, zelená či zlatá, ale také černá, bílá a různé odstíny šedé. Ukázali jsme dětem černobílé obrázky a zkoušeli, zda dokážeme rozpoznat jednotlivé předměty, i když nejsou v zářivých barvách.
Také jsme si vyprávěli pohádku o pyšných barvách, které se pohádaly, protože každá si myslela, že právě ona je na světě ta nejdůležitější. Uražené barvy se pak z našeho světa vytratily a smutný skřítek si moc přál, aby se barvičky opět vrátily tam, kam patří.
Pilně nacvičujeme na setkání s babičkami a dědečky, které nás čeká už za tři týdny. Učíme se písničku a básničku a už se moc těšíme, až jim je předvedeme.
Každý den zakončujeme naši práci sebehodnocením pomocí smajlíků na magnetické tabuli. Věřte, že i tak malé děti se dokážou samy ohodnotit. Většinou své úsilí hodnotí zeleným smajlíkem, ale už se na tabuli objevil i žlutý a dokonce červený… A právě to je v pořádku – učíme se totiž nejen pochválit za to, co se nám podařilo, ale také si přiznat, když se nám něco úplně nepovedlo.
Daniel Matyáš